Ve svém pracovním koutku se zaměřuji na vytváření výtvarných děl, která odrážejí můj vnitřní svět a fantazii. Snažím se předat do fyzické formy, ať už textem, štětcem, nebo fotografií, tajemno mezi přírodou, zákonitostmi vesmíru a jiné záhadné stránky života, ať už na jakémkoliv světě. V textech se budu zaměřovat hodně i na mezilidské vztahy, protože to, mám pocit, je to nejkomplexnější, co zažíváme, ať už v bolesti, nebo v radosti. Má díla jsou oslava přírody a života.

Jsem idealista? Ne, jsem realista. Život mě naučil a profackoval dost. O to víc si vážím sebe a své práce. Svého safe place. Co se člověk naučil, viděl, zažil, ty zkušenosti, mu nikdo nevezme. Může je ale předat dál. Třeba tím někomu pomůže. Třeba už jen tím, že předá zprávu, že v tom není sám, že tu je někdo, kdo mu rozumí, protože něco velmi podobného zažil. Mě samotné toto velmi pomáhalo. Obzvlášť se to týká duševních strastí. Byť jen jedna věta, může člověka podpořit a posunout ho.

Chtěla jsem být veterinářkou. Nebo veterinární asistentkou, chovatelkou domácích zvířat, pracovnicí v útulku, v zoo, trenérkou psů, psovodem, se zvířaty cokoliv... :D Ale všeobecně mi bylo určeno, že půjdu na řezbářskou školu, protože je s uměleckým zaměřením a je blízko. Tak jsem řezbářka. Mám na to nyní svůj názor, ale vím, že věci se odehrály tak jak měly. Jako úplně malá, jsem chtěla být spisovatelkou. Ťukala jsem na dědově starém psacím stroji a milovala ten zvuk. A ta špinavá páska, která se pořád muchlala, mi přišla jako velká záhada, protože díky ní, to celé fungovalo. Napsala jsem spoustu příběhů o zvířátkách a vyráběla komiksy, jak jinak než se zvířátky. Toužila jsem po psovi, ale měla jsem časem aspoň králíka. Takže králík byl hlavní hrdina všech mých příběhů.

Miluju moře

Ráda pojedu na válecí dovolenou do hotelu all inclusiv... 

Stále zkouším nové věci a techniky, učím se za pochodu a zároveň jsem samouk. Malování, kreslení, práce s texty, programy na pc, grafikou na tabletu a jiné další věci podporující budoucnost, a vlastně celý proces učení a vzdělávání mě nesmírně baví. Den má málo hodin a čas utíká příliš rychle. Uvědomuji si, že čas máme omezený, a proto ho neztrácím, jako dřív. Rozhodla jsem se dělat to, co mi dává smysl, protože můžu. Můžeme to udělat každý, jen to chce na začátku oběti, které možná jen málokdo, a třeba taky nikdo, okolo tebe pochopí. Ale stojí to za to! 

Miluju cestování a zážitky všeho druhu. Jdu ráda tam, kde hraje živá hudba a vládne dobrá atmosféra. Miluju ticho přírody, krásy, které stvořila a rozmanitý život, který v ní tepe. V příštích letech mám v plánu poznat co nejvíc zemí a kultur, jejich historii a přírodu. A chci to vše zaznamenávat na svou YouTube. Pokud "Bůh dá," jak se u nás říká. 

Nakonec jsem dostala svého prvního psa v jedenácti letech, po tom, co jsme se po neblahých rodinných konfliktech odstěhovali z domu se zahradou do bytu na sídliště, kterému se přezdívalo Mačkalov. Dává to smysl? To nevím XD Ale já měla svého prvního psa, který byl pomalu větší než já, když vyrostl, ale já s ním a kamarádkami lítala celé dny venku a večery trávila v tajné klubovně ve sklepě, kterou jsme si s kamarádkou vybudovaly. Vylepily jsme si tam plakáty a obrázky s našimi "crush", hrály karty nebo jiné hry, četly nepřístojnou literaturu z levných knih, schovávaly křečky, které nám doma zakázali, a hlavně se hodně smály. Od dob mého prvního psa, který byl vlastně tátův, protože mě měl takzvaně na háku, mě psi provází celý život. 

Miluju hory

...stanování, táboráky, špekáčky, turistiku...

A nyní sama téměř z výhledem na hory bydlím :)