O řezbářství

Tady si ukážeme, jak vznikaly některé mé řezby a taky portréty, na které jsem nejvíce hrdá.

Vystudovala jsem řezbářskou školu. Nebyla to úplně moje volba, spíš mě přemluvili. Nakonec se mi tam ale líbilo, vládl tam volnější režim a ve třídě jsme byly jen čtyři holky, takže byla i docela sranda. Nutno říct, že to už je hodně dávno :D a od té doby se počet holek vyvážil. Já osobně mám na tento obor v dnešní době svůj názor a pokud se tomuto řemeslu chce někdo věnovat a uspět, musí ho milovat. A nepotřebuje školu, kde mě prakticky mistr jen o pár let starší než já, nenaučil ani nabrousit dláta. Práce se dřevem je krásná, po škole jsem vyřezávala více než patnáct let, a kolísala mezi stavem nenávidím to - miluju to. A asi proto jsem časem vyhořela a dostala zánět do ramene, přes který jsem stejně pracovala, abych splnila zakázky. A pak jsem si řekla a dost.

Sice jsme byly jen čtyři holky, ale škola právě nás posílala na reprezentativní akce. Tady jsem například se svou nejlepší kamarádkou, která mě fotí, v ZOO na Svatém Kopečku. Vždy, když jsme dostali tuto nabídku, šla jsem ráda, protože se člověk vykroutil z vyučovacího dne a líbilo se mi potkávat u stánku lidi a odpovídat jim na otázky. 

Brzo po škole jsem našla spolupráci s podnikatelem, který měl frézu. Dělala jsem mu dořezávání kontur a detailů figur předřezaných na stroji. Mám cit pro obličeje a anatomii, horší je to s drapérií, ale když jsem si dala záležet, taky to šlo. Tady na fotkách je kůň, který vznikl na fréze, ale už je ořezaný dláty a udělala jsem na jej vlastní motiv, podle vzoru, který jsem vyřezala jako maturitní práci. Hrubý předřez koně na fréze jsem si od něj koupila a ručně ho vyřezala. Motiv na něm je originální a přesně takový kůň je jen jeden.

Z vlastní tvorby jsem například vyřezávala spoustu andílků, které jsem všechny prodala...

... enormní zájem byl o mé mini betlémy. Ty jsem ale přestala dělat, protože jsem začala mít problémy s rukama. Přesto se po nich zájemci i po letech ptali.

Přijímala jsem i zakázky, pokud to bylo v mých možnostech, protože jsem neměla dílnu, pouze pokoj v bytě a k dispozici zahradu za městem. Nahoře jsou některé ukázky ze zakázek.

K dobré řezbářské práci je nutné nejen správné opracování a stroje, ale hlavně kvalitní vysušené dřevo. A s tím je docela problém, sehnat takovou lípu, která je s minimem suků, není ze středového dřeva, není popraskaná, nemá řídká vlákna atd., je drahé. Nemluvě o tom, jak se člověk nadře. A lidi nechtějí utrácet za ruční práci, když se to dá udělat strojně a ten výrobek stojí zlomek ceny. Mé zakázky tedy odpovídaly tomu, na jeké ceně jsme se předem domluvili. Přesto teď říkám, že se to nevyplácelo XD 

Takhle, když to shrnu, za celou svou řezbářskou životní etapu jsem hrdá pouze na tři své práce. (A že jich bylo stovky.) Považuju je za originální a jedinečné, protože jsem je netvořila pod žádným tlakem ani s donucením. Ani pro peníze ani na protislužbu, jen protože jsem chtěla, protože se mi námět líbil, protože jsem chtěla vyzkoušet své limity. Vznikly čistě a jen ve flow a taky podle toho vypadají. Jsou vrcholem mé řezbářské kariéry a jediným důvodem, proč bych možná jednou vzala opět do ruky dláta.

Jak vznikaly? Dám sem pár fotek z procesu. Musím vyzdvihnout, že mi náhoda nahrála, tedy spíš štěstí mi ohromně přálo, když se mi v průběhu řezby na gejše s maskou Hannya objevil suk na obličeji. Objevil se na tom nejlepším místě, kde mohl. Nebylo to plánované, suk byl schovaný a nevěděla jsem o něm. Stačilo pár centimetrů výš a mohla jsem práci vyřadit.