Z postele ho vyburcovalo zvonění budíku. Donutil se natáhnout ruku, aby típnul ten řev. Bylo pět ráno. Nevzbudil ho, protože nespal. Jen ho to vytrhlo z jakéhosi katatonického stavu, ve kterém strávil celou noc. Cítil se, jako by ho přejel vlak. Sotva rozlepil oči, musel svádět boj s nechutí jít na směnu a čelit celému dni mezi lidmi. S nejistotou...

Nespokojeně se zavrtěl a vykopl nohou, v polo spánkové křeči. Celou noc mu nohy trčely od lýtek ven z postele. Půlku těla měl ztuhlou a necítil ji. Chvíli váhal, než se odhodlal převalit na druhý bok a když to nakonec udělal, pochopil, proč s tím tak otálel a že to nebyl moc dobrý nápad. Jakmile otočil pánví, kyčle s tím...

Zaparkoval na malém vysušeném plácku u plotu, před malým domkem s bílou oloupanou omítkou. Vypnul motor, a když s doprovodným vrznutím otevřel dveře černého auta, schytal facku horkého vzduchu a s jednou nohou na zemi si kecnul zpátky dovnitř na zadek. Naivně si myslel, že venku to bude stejné jako v autě bez klimatizace, zapomněl však na proudění...